Výlet do Prahy

Po svátku práce, 2. května se žáci 4. a 5. ročníku vydali na nepříliš krátkou cestu do našeho hlavního města. 

Čekala nás Praha a hurá i vydařené slunečné počasí. Ranní vstávání jsme všichni zdárně přežili, ve vlaku na cestě do Prahy jsme si ještě naštěstí mohli tři hodinky odpočinout. Ale neodpočíval téměř nikdo, jaký paradox. :) 

Nečekaně totiž, ač bychom ale předpokládaly, že děti budou stále v polospánku, se o půl 7 začala kupé ve vlaku probouzet. Jako kdyby v nich byli schovaní spící medvědi a jaro začalo dřív. 

V Praze na hlavním nádraží na nás čekal pan průvodce Tyleček, se kterým jsme si město procházeli. Celý den, až do páté hodiny jsme měli na programu spoustu cílů: krátkou jízdu tramvají a hlavně pěší chůzi nejen k Pražskému hradu. Podívali jsme se do Královských zahrad a na vyhlídku. Viděli jsme Prašný most, stihli jsme i výměnu stráží na hradě. Nemohli jsme samozřejmě vynechat jízdu pražským metrem. Naší prohlídce neuniklo ani Malostranské náměstí a katedrála sv. Víta. Už víme, kde jsou uložené ostatky sv. Václava a korunovační klenoty. Naší pozornosti neunikla ani Čertovka, a zážitková byla procházka po Karlově mostě. Jeden hledal Karla, druhý paní učitelku, třetí nevěděl, čí je, ale nakonec jsme se všichni našli za průvodcem :).

Stihli jsme toho mnohem víc, ale to už děti určitě doma vyprávěly samy. 

Vlastně celkově byla návštěva Prahy jako předměstí Tokia, spousta neznámých lidí, cizinců mačkajících se na sebe v tramvaji i metru, na každém kroku, a my jako obtížně proplouvající had 27 vyčerpaných osob kvůli nedostatečnému množství řízků. Děláme si legraci, byli jsme unavení hlavně z toho téměř letního počasí a nemožnosti se při prohlídkách zastavit na déle než dvě vteřiny. Jinak by nás předběhl například ve frontě nějaký Ital, a s ním se hádat česky nedá, nebo by se k nám připojil tmavý Afroameričan, kterému se nechcete moc dlouho dívat do očí, a nebo bychom se jednoduše ztratili a promíchali v davu. Ale zvládli jsme to statečně a na výbornou. 

Zavítali jsme i do muzea Karlova mostu a na výstavu Zázraků evoluce do Národního muzea. 

Řízky v batozích jsme snědli už na snídani, na svačinu nám zbyla kůrka chleba, takže návštěva moderního sedmihvězdičkového restauračního zařízení v MC Donaldu byla nevyhnutelná. 

Zakončili jsme výlet procházkou z muzea na nádraží (výzvu "Z Prahy do Prosenic pěšky" si necháme nejspíš na jindy), a nákupem menších suvenýrů, ale moc peněz jsme neutratili. Když to tak sesumírujeme, mimo jídlo, nejdražší byla investice do toalet. Kdo by to byl řekl. 

Dojeli jsme domů bez ztrát na dětech a s dobrou náladou. S překvapením, děti i po několika hodinách pendlování chytily druhý dech. Ve vlaku tak nespal nikdo, ani paní učitelky, kterým se kromě nohou kroutily i oči na všechny strany.

Víc takových výletů! :)