ŠKOLA V PŘÍRODĚ – OSTRUŽNÁ, ČERVEN 2026
Těšili jsme se, mnozí z nás nedočkavě odpočítávali dny a najednou byl den odjezdu tady. Takže – poslední objetí s rodiči, poslední zamávání a hurá na cestu!
A pak už zaznělo radostné: „Jsme tady!“
Po příjezdu do Ostružné nás čekalo ubytování a první společný oběd. Následující dny byly doslova nabité aktivitami, zážitky a dobrodružstvím.
Vyráželi jsme na kratší i delší turistické výšlapy po krásách Jeseníků. Prošli jsme okruh kolem Ostružné, navštívili Brannou a objevovali okolí Ostružné. Celkem jsme nachodili krásných 28 kilometrů. A i když někdy bolely nožičky a kopce se zdály nekonečné, každý krok stál za to – krásná příroda, společné zážitky.
Ráno nás probouzela veselá písnička s příhodným názvem DOBRÉ RÁNO, někdy také kokrhání veselých kohoutků, při rozcvičce jsme procvičovali tanec „ROZTANCUJ ČESKO“. Velkým lákadlem bylo dětské hřiště v areálu, kde nám nechyběl pohyb, hry a radostné dovádění. A mimo to mnoho dalších aktivit. Táborový oheň s písničkou, procházečka „CIK CAK“ v dešti, dovádění v tělocvičně s nejrůznějšími pohybovými hrami „padákování“, podvečerní „diskotéčka“ se známými písničkami a plná našich originálních pohybových kreací, předvedení sportovně laděných týmových tanců a cvičení, tentokrát vše venku. Náš smysl pro týmovou spolupráci jsme měli možnost si ověřit při hře „ralley tajných vzkazů“, při řadě soutěží, kvízů a všetečných otázek pro „chytré hlavičky“. Nechybělo stavění lesních domečků, vyrobili jsme si týmové vlajky a obrázky, vedli si turistické deníčky. A to je jen výčet všeho, co jsme společně zažili.
Samozřejmě jsme pravidelně bodovali naši snahu o udržení pořádku na pokojích, vítězi tohoto malého soutěžení se stali páni kluci. Teda, kluci, klobouk dolů!
Týmovou soutěž vyhráli MARATONCI. Ale vlastně vyhráli úplně všichni, a také všem patřila odměna v podobě krásných upomínkových medailí. Nejmladší účastnicí byla letos Annabelka Čápová. Ona i ostatní „prváci“ zvládli celý pobyt na velikou jedničku!
V Ostružné bylo plno smíchu, hodně legrace, pěkných projevů kamarádství a také nezapomenutelných okamžiků. Občas se sice objevila i nějaká ta slzička stesku, ale i to ke společným zážitkům patří.
Nesmíme zapomenout ani na to, že nám i výborně vařili a většině z nás opravdu chutnalo, důkazem toho bylo pravidelné přidávání si.
A než jsme se nadáli, byl čas balit kufry. Týden utekl jako voda a my už jsme fičeli domů. Poslední odpočet kilometrů, příjezd – a už nás tu, milí rodičové, máte zpátky! Zdravé, vysmáté, bohatší o nové zkušenosti, o nové zážitky a o vzpomínky.
Děkujeme všem, kteří se na naší škole v přírodě podíleli a za rok vyrazíme za dalším dobrodružstvím znovu.