Ze školy v přírodě

INDIÁNSKÝ KMEN „PERŇOSÁCI“ na cestách.
ŠKOLA V PŘÍRODĚ VERNÍŘOVICE
 DUBEN 2023
Motto: S INDIÁNY

Téměř od začátku školního roku, se zejména my, starší, vyptáváme a dotazujeme, kam letos vyrazíme do ŠKOLY V PŘÍRODĚ. A protože čas opravdu neuvěřitelně letí, dočkali jsme se. V pondělí 24.dubna jsme se vydali směr Vernířovice. Letos byly veškeré aktivity motivované indiány.
A co na nás tedy čekalo, co všechno jsme stihli, čím jsme se bavili, co všechno jsme dělali? Jisté je, že jsme se vůbec nenudili.

Pondělí, 24. dubna

Vše je naloženo a náš velký indiánský kmen se svými podkmeny – TEMOTOVÉ, ALENČEKOVÉ, VAMGIVANÉ, MAŠANOVÉ a TEMKULANOVÉ vyráží
za dobrodružstvím. Na místo určení, do našeho dočasného puebla (hotelu REONEO) ve Vernířovicích dojíždíme před polednem. Následuje ubytování (každý dostal své místo v „týpí“), odpočinek a první jídlo. Čekal na nás „pravý“ bizoní řízek – oblíbené to maso indiánů s „br.kaší“. Hm, docela dobré.
Nedočkavě čekáme na první dobrodružství. Odpoledne nedbaje na trochu drobného deštíčku – indiánům déšť nevadí – se vydáváme k vyřezávaným sochám nejrůznějších zvířat. Tady na nás čeká také VELKÉ PEXESO zvířat a rostlin a první soutěžení. Indiáni mají dobrou paměť, a i my si zkoušíme, jak na tom jsme. Následuje týmový běh na rychlost. Předem určená trasa se daří proběhnout všem bez pádů a úrazů. Všichni jsme také získali svá indiánská jména, zapamatovat si, jak se vlastně po indiánsky jmenujeme, vůbec nebylo snadné. Nohy nás nebolí, a tak se po doplnění kalorií v podobě svačiny, vydáváme podívat na 400 až 500 let starou lípu. O jejím stáří svědčí mohutný kmen, který se nám v ani osmičlenných kmenech (týmech) téměř nepodařilo obejmout. Poté ještě prozkoumáváme okolní les, kde jsme si vyzkoušeli naši přesnou mušku. Stříleli jsme šiškami na kmen stromu, a ne každý by si asi dokázal v té dávné indiánské době zajistit potravu přesnou střelbou a počtem zásahů. Svou obratnost jsme si vyzkoušeli při překonávání klády. Cestou necestou jsme ještě objevili hřiště jako stvořené k dalšímu zkoušení naší šikovnosti. Všeliké průlezky a překážky jsme zdolávali opravdu s radostí. Po večerní baště jsme se věnovali vyrábění indiánských obleků s těmi „pravými“ indiánskými symboly.  Opravdu nás to bavilo a výsledek stál za to. A pak už nezbylo nic jiného, něž se uložit v našich dočasných týpí ke spánku... První noc, ta je snad nejdelší. Ale i my nakonec usínáme.

Úterý, 25. dubna

Ranní vstávání, cvičení, hygienu a nezbytný úklid „týpí“ zvládáme bez problémů. Po dobré snídani nás čeká další drobné, ale nezbytné dobrodružství v podobě učení. To se prostě nedá nic dělat, i indiáni se museli učit. Pravda, jejich vzdělávací předměty byly jiného charakteru než ty naše, ale, co naplat.
K indiánům také docela jistě patří koně. Po poledním odpočinku jsme se vydali si jízdu na koních vyzkoušet. A protože se nikdo, ale opravdu nikdo nebál, tak si všichni jízdu na koníčcích užili. Pravda, na někom bylo vidět, že kdyby mohl, pobídl by toho svého oře k většímu běhu, ale i tak, jízda na koních byla super. A co bylo dál? Seznámili jsme se s indiánskou mluvou, luštili indiánský nápis, hledali rozdíly mezi indiány, odpovídali na indiánské hádanky, zahráli hru – co má umět správný indián. A znovu jsme „lumpačili“ na jakoby pro nás stvořeném dětském hřišti. Další čas během odpoledne a večera byl věnován k dokončení indiánských obleků, výrobě maket koní pro každého, indiánských lapačů snů a čelenek. Během dne jsme si zpívali i nejrůznější indiánské písničky a v kmenech jsme se věnovali také tréninku indiánského zaříkávadla s pohybem. Vyměřený úterní čas uběhl opět rychle a nám pak nezbylo už nic jiného než jít spát a těšit se na další den. Všichni malí i větší indiáni již zvládli usínání bez problémů.

Středa, 26.dubna

Je tady další den a nás dnes čeká celodenní výprava EKOSTEZKA ŠVAGROV se svými úkoly plnými otázek z přírody. Vyzkoušíme také svou vytrvalost a fyzickou zdatnost. I indiáni museli hodně chodit, a tak my si dnes dokážeme, zda bychom se indiánským klukům a holkám alespoň trochu vyrovnali. Cesta ubíhala dobře, někteří z nás sice trochu „skuhrali“, zejména cestou do kopce. Ale sil to nikomu neubralo, protože na malém lanovém centru téměř všichni řádili, jako by za sebou neměli “kus“ cesty. Vyzkoušeli jsme si, jak skáčeme do dálky, kdo z nás je „blecha“, „žába“, „veverka“…taky to, jak dokážeme hrát na přírodní dendrofon. Po návratu využíváme odpočinkový čas ke splnění úkolů z EKOSTEZKY (mnohonožka – stonožka, předpověď počasí a dalších). Také jsme si zazávodili v našem oblíbeném „PRSKÁVKÁČI“ – vítězem se mezi mladšími indiány stal ROBIN Š., mezi těmi staršími vyhrála ELIŠKA H. Večer jsme se pořádně protáhli na „INDODISCU“. Vůbec nepochybujte o tom, že by nebylo veselo! No a závěr dne, jako obvykle, patřil hygieně a ukládání se do našich „pelíšků“. Za malou chvíli všichni spali, jak se říká: „Jako, když je do vody hodí“.

Čtvrtek, 27. dubna
Utíká to, utíká…Jako každý den, je tady vstávání, ranní cvičení, naše brebentění, plno křiku a smíchu, čas věnovaný úklidu… Dnes na nás čeká opět dopolední „učeníčko“. Odpoledne se, hlavně kluci, věnují vytrvale fotbálku. Ostatní se pak procházejí, pobíhají a užívají si pěkného počasí. Poté se pouštíme do výroby luků a následně pak také střelbě z nich. A světe div se, luky jdou i natáhnou a dá se z nich i střílet. Že je u toho plno legrace, to snad není nutné ani zdůrazňovat. Následuje INDIÁNSKÁ POKLADOVKA – HLEDÁNÍ ZLATÝCH VALOUNŮ. Celkem padesát jich bylo nastraženo a naši indiáni je dokázali opravdu všechny vystopovat a najít. Po jejich nalezení dostáváme indicie k vyhledání pokladu. Nálezcem pokladu se stala Eliška H. Jako správní indiáni nejsme připraveni ani o oheň. I ten k životu indiánů přece neodmyslitelně patřil. Zapalujeme krásnou „vatřičku“, zpíváme s kytarou indiánské písničky, kdo chce, opéká i buřtíky. A pomalu se loučíme…

Pátek, 28. dubna
Je tady poslední ráno a my se začínáme chystat na cestu zpět, na cestu domů. Správně sbalit své „bágly“ nám sice dalo trochu práce, ale s pomocí buď ochotných kamarádů nebo paní učitelek se vše zvládlo. A pak už jen vše naložit do autobusu a hurá domů! Po příjezdu na nás čekalo ještě vyhodnocení a vyhlášení těch „nejlepších“.

S úklidem svých týpí si nejlépe poradily a zvítězily mezi mladšími NELLA U. + VANESSA K.+ NIKOLA Š., u starších pak ELLA K. + EVELÍNA B. + ANDREA D. V celkovém soutěžení zvítězil kmen TEMKULANOVÉ se svou „náčelnicí“
VALENTÝNOU D.

Poznámka:
Jsme rádi, že se škola v přírodě obešla bez úrazů a bez nějakého kalamitního onemocnění dětí. Děti si vrchovatě užily pobytu venku s opravdu zajímavým cíleným programem. A že bylo někdy někomu smutno? Že se někdy někomu stýskalo? Tak to vlastně má být, děti mají rády cestovat, ale stejně tak rády se mají vracet domů, za mámou a tátou.

Za všechny pedagogy chceme poděkovat manželům Hrabalovým za sponzorování jízdy na koních pro všechny děti a věcný dárek v podobě PEXESA z Jeseníků pro všechny. :)